Spotřebitelské úvěry

 

Rozhodování sporů v oblasti spotřebitelských úvěrů 

 

Působnost finančního arbitra 

S účinností od 1. 7. 2011 náleží do kompetence finančního arbitra České republiky (dále také „FA ČR“ nebo „finanční arbitr“) v souladu s § 1 písm. d) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále také „ZoFA“), rozhodování sporů v oblasti spotřebitelských úvěrů.

  

Finanční arbitr tedy v oblasti spotřebitelských úvěrů rozhoduje spory, pokud jsou splněny další podmínky uložené zákonem o finančním arbitrovi a dalšími právními předpisy, mezi spotřebiteli a

 a)      věřiteli, nebo

b)      zprostředkovateli.

Díky tomuto rozšíření kompetencí finančního arbitra mají spotřebitelé nově možnost obracet se za podmínek stanovených zákonem o finančním arbitrovi ve sporech s výše uvedenými subjekty na finančního arbitra.

 

K podání návrhu je možné využít Průvodce podáním návrhu nebo formulář dostupný na těchto stránkách.

    

PRÁVNÍ ÚPRAVA V OBLASTI SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ

Zákonem 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů byla s účinností od 1.1.2011 nahrazena předchozí úprava. Tento nový právní předpis je implementací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES a oproti předchozí úpravě více posiluje práva spotřebitelů. /konkrétní znění zákonů naleznete zde/

 

Zákon o spotřebitelském úvěru se NEVZTAHUJE na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu:

a) poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je

1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti,

2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu,          

3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím,

4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo

5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5, 

b) sjednanou v podobě nájmu věci nebo leasingu, u nichž není sjednáno právo nebo povinnost koupě předmětu smlouvy po uplynutí určité doby, 

c) poskytnutou bez úroku nebo jakékoli úplaty, 

d) sjednanou v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování formou splátek, 

e) s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž za smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, se považuje smlouva, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období, 

f) kterou zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům jako vedlejší činnost s roční procentní sazbou nákladů nižší, než je roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů obvykle nabízená na trhu, a která není obecně nabízena veřejnosti, 

g) sjednanou s obchodníkem s cennými papíry nebo bankou, jejímž účelem je provedení operace s investičním nástrojem3), přičemž obchodník s cennými papíry nebo banka jsou do této operace zapojeni, 

h) v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu, 

i) poskytovanou omezenému okruhu osob ve veřejném zájmu na základě jiného právního předpisu bezúročně nebo s úrokovými sazbami nižšími, než jsou sazby na trhu obvyklé, 

j) při jejímž poskytnutí je věřiteli přenechána movitá věc a věřiteli nevzniká právo na vrácení peněz, nebo 

k) která je obsažena ve smíru uzavřeném před soudem nebo jiným příslušným orgánem.

Dalšími hmotně právními normami pro rozhodování finančního arbitra v oblasti sporů ze spotřebitelských úvěrů jsou zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Další normy upravující oblast spotřebitelského úvěrování jsou obsaženy v zákoně č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a dalších.

K podání návrhu na zahájení řízení je možné využít formulář dostupný na těchto stránkách.

 

INFORMAČNÍ POVINNOST VĚŘITELŮ A ZPROSTŘEDKOVATELŮ  

Novelou se současně věřitelům a zprostředkovatelům spotřebitelských úvěrů zákonem ukládá splnění informační povinnosti, a to nejpozději ke dni, od něhož jsou oprávněni svou činnost vykonávat. Výjimkou jsou ti, kteří tuto činnost vykonávali již před vznikem této povinnosti a kterým je ke splnění této informační povinnosti poskytnuta lhůta 3 měsíců od účinnosti zákona, tedy do 30.9.2011. K jednoduchému splnění této povinnosti je možno použít elektronický formulář.