Příklady sporů v působnosti finančního arbitra

 

Spory z platebních služeb a elektronických peněz

Spory ze spotřebitelských úvěrů

Spory z kolektivního investování

 

Spory z platebních služeb a elektronických peněz

Finanční arbitr je oprávněn rozhodovat spory, které vznikly v příčinné souvislosti s poskytováním platební služby, resp. vydáváním a zpětnou výměnou elektronických peněz, ačkoliv se bezprostředně netýkají platební služby samotné. Zda je finanční arbitr příslušný k rozhodnutí sporu, záleží vždy na individuálních okolnostech případu. Níže uvedené příklady tak nemají být vyčerpávajícím či zcela jednoznačným popisem sporů v působnosti finančního arbitra, nýbrž nástrojem, který vám usnadní se v působnosti finančního arbitra zorientovat.

 

Finanční arbitr je oprávněn rozhodovat například v následujících sporech:

a) spor v případě nevydání peněz bankomatem při výběru z bankomatu

b) spor o vícenásobné zaúčtování transakce výběru z bankomatu

c) spor o zneužití platební karty třetí osobu k výběru z bankomatu

d) spor o několikanásobné zaúčtování transakce při nákupu u obchodníka

e) spor o zneužití platební karty při platbě u obchodníka třetí osobou

f) spor při opožděné realizaci platební transakce

g) spor při neprovedení inkasa

h) spor o výši kurzového rozdílu při bezhotovostním převodu z platebního účtu do zahraničí

ch) spor z neautorizované platební transakce

j) spor o správnost poplatku účtovaného za poskytnutí platební služby

atd....

Nahoru

 

Příklady řešených sporů v oblasti platebních služeb

Zneužití ukradené platební karty k výběru z bankomatu

Nezrušení dispozičního práva s účtem

Nevydání hotovosti bankomatem

Chybně zadané číslo účtu při převodu do zahraničí

 

Zneužití ukradené platební karty k výběru z bankomatu

Během nákupu v obchodním centru byla navrhovatelce ukradena peněženka s platební kartou. Navrhovatelka tuto skutečnost ihned nahlásila jak bance, tak policii. Následně však z přímého bankovnictví zjistila, že ještě před ohlášením odcizení platební karty někdo provedl výběr z bankomatu v celkové částce  10.000,- Kč. Reklamace nebyla bankou uznána.

 

V rámci šetření v řízení vedeném finančním arbitrem bylo zjištěno, že k odcizení kabelky došlo 25. 2. 2011 v cca 10:00 hod. v prostorách nákupního centra v Praze. V 10:05 téhož dne byl proveden výběr z bankomatu, který se v obchodním centru nachází, s použitím PIN zadaným na první pokus. V 10:45 navrhovatelka oznámila instituci odcizení platební karty. Ze záznamu kamerového systému bankomatu bylo zjištěno, že výběr z bankomatu provedla osoba odlišná od navrhovatelky – nezjištěný pachatel trestného činu krádeže. Nejednalo se tedy o autorizovanou platební transakci ve smyslu § 98 zákona o platebním styku, neboť k ní navrhovatelka nedala souhlas. Finanční arbitr se proto zabýval otázkou, zda za provedení neautorizované transakce banka vůči navrhovatelce odpovídá či nikoliv.

 

Podle § 116 zákona o platebním styku nese plátce ztrátu z neautorizovaných platebních transakcí v plném rozsahu mimo jiné tehdy, pokud tuto ztrátu způsobil tím, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti porušil některou ze svých povinností stanovených v § 101 téhož zákona, tedy například povinnost přijmout veškerá přiměřená opatření na ochranu personalizovaných bezpečnostních prvků (zejména PIN). Ačkoliv navrhovatelka uvedla, že PIN neměla nikde vyznačený, z kamerového záznamu a následných svědeckých výpovědí bylo prokázáno, že pachatel při výběru bankomatu zadal PIN, který byl poznamenán na lístečku uschovaném v peněžence spolu s platební kartou.

 

Finanční arbitr tedy rozhodl, že Navrhovatelka nese odpovědnost za neautorizovanou platební transakci a s ní související ztrátu sama, neboť dostatečně neochránila PIN a současně k výběru došlo před oznámením odcizení platební karty a tedy i jejím zablokováním bankou.

 

Nezrušení dispozičního práva s účtem

Navrhovatel se domáhal proti instituci vrácení peněžních prostředků ve výši 180.000,- Kč a 70.000,- Kč neoprávněně odčerpaných z jeho účtu a náhrady případné škody tímto způsobené. Navrhovatel odůvodnil svůj návrh tím, že se dne 18. 12. 2007 osobně dostavil do pobočky instituce a žádal o zrušení dispozičního práva k jeho účtu pro paní J. D. Dne 4. 1. a 5. 1. 2008 navrhovatel prostřednictvím elektronického bankovnictví zjistil neoprávněnou manipulaci s účtem, ze kterého byly dvěma převody odčerpány peněžní prostředky v celkové výši 250.000,- Kč. Navrhovatel při osobní návštěvě pobočky instituce dne 10. 1. 2008 zjistil, že instituce nezrušila paní J.D. přístup k elektronickému bankovnictví k účtu navrhovatele. Proto navrhovatel sporné výběry reklamoval u instituce. V rámci reklamace instituce navrhovateli sdělila, že vyzvala majitele účtu, ve prospěch kterého byly prostředky převedeny, k jejich vrácení. Instituce dále informovala navrhovatele, že pokud prostředky nebudou vráceny do 12. 9. 2008, má navrhovatel možnost zaslat přímo písemnou žádost instituci o sdělení identifikačních údajů příjemce platby k následnému právnímu vymáhání dlužné částky. Poskytnutí takové informace by dle vyjádření instituce bylo zpoplatněno částkou 297,50,- Kč. Navrhovatel takový postup odmítl a žádal instituci o okamžitou nápravu.

 

V průběhu řízení před finančním arbitrem instituce uznala své pochybení a navrhovateli vrátila dlužnou částku 250.000 Kč a úroky z prodlení ve výši 33.489,11,- Kč. Navrhovatel vzal následně svůj návrh zpět a finanční arbitr řízení zastavil.

  

Nevydání hotovosti bankomatem

Navrhovatelka se obrátila na finančního arbitra s tím, že dne 21. 11. 2008 jí z bankomatu instituce, umístěného v obchodním domě, nebyla vyplacena požadovaná finanční částka. Navrhovatelka dále uvedla, že instituce pochybila tím, že ve svém vyjádření uvedla rozdílný čas výběru hotovosti z bankomatu, který nesouhlasil s časem, který byl uveden na lístku z bankomatu, který navrhovatelka obdržela.

 

Na základě šetření a vyžádaných důkazů finanční arbitr zjistil, že dne 21. 11. 2008 realizovala navrhovatelka platební kartou dva po sobě jdoucí výběry hotovosti z bankomatu. Ze žurnálu bankomatu, na který se zaznamenává činnost bankomatu, finanční arbitr zjistil, že nejdříve byl v čase 15:09 hod. zadán požadavek na výběr hotovosti ve výši 2.000,- Kč. Tato částka byla podle záznamu na žurnálu bankomatu po provedené autorizaci následně vyplacena. Následně byl v čase 15:11 hod. zadán navrhovatelkou další požadavek na výběr hotovosti ve výši 200,- Kč. Také tato částka byla autorizována a bankomat hotovost vyplatil. Při obou transakcích byl správně zadán PIN platební karty, obě transakce byly v pořádku autorizovány a požadované položky byly dle předložených záznamů vyplaceny.

 

K tvrzenému rozporu v časech výběrů instituce uvedla, že čas na stvrzenkách je nastaven autorizačním centrem a čas na žurnálu bankomatu je systémový čas bankomatu, který je nastavován interně institucí. Mezi těmito časy může být nesoulad. Pro kontrolu si finanční arbitr od instituce vyžádal záznamy ze žurnálu bankomatu, kde byly uvedeny transakce půl hodiny před a půl hodiny po transakcích, které navrhovatelka realizovala. Pochybení na straně instituce nebylo prokázáno. Dále si finanční arbitr vyžádal od instituce dokumenty, upravující vedení žurnálu bankomatu, jeho evidenci a zálohování. Ani na základě prostudování těchto materiálů nebylo shledáno pochybení instituce.

 

Finanční arbitr v rámci řízení zjistil, že z dostupných záznamů nelze konstatovat, že by došlo k porušení povinností instituce, neboť zmiňovaná transakce byla podle provedených důkazů realizována bez závad. Arbitr tedy návrh nálezem zamítl.

 

Chybně zadané číslo účtu při převodu do zahraničí

Navrhovatel se domáhal na instituci vrácení rozdílu ve výši 5.920,- Kč vzniklého v souvislosti se zahraniční platební transakcí. Navrhovatel tvrdil, že za účelem úhrady dodávky materiálu od obchodního partnera ze zahraničí zadal dne 5. 4. 2012 platební příkaz k bezhotovostnímu převodu 201.400,- Kč (8.000 EUR) na účet vedený v Itálii. Tyto prostředky byly téhož dne z účtu odepsány. Dne 10. 4. 2012 zjistil, že mu na účet bylo připsáno 195.000,- Kč jako vrácená platba z nerealizované transakce a zaúčtován poplatek ve výši 200,- Kč. Navrhovatel reklamací uplatnil rozdíl mezi odeslanou a vrácenou platbou ve výši 5.720,- Kč a poplatek účtovaný za nerealizovanou transakci. Instituce reklamaci zamítla s odůvodněním, že platba byla vrácena bankou příjemce, která ji současně informovala o tom, že zadaný účet neexistuje.

 

Finanční arbitr si mimo jiné vyžádal smlouvu uzavřenou mezi navrhovatelem a institucí k předmětnému účtu, včetně obchodních podmínek, platební příkaz, daňový doklad s číslem účtu příjemce v Itálii, výpis z účtu příjemce za příslušné období, SWIFTovou zprávu odeslanou bankou v Itálii instituci a kurzovní lístek instituce ze dne 9. 4. 2012.

 

V rámci následného dokazování finanční arbitr zjistil, že navrhovatel má u instituce veden platební účet v českých korunách. Dne 5. 4. 2012 zadal navrhovatel platební příkaz k převodu 8.000 EUR do zahraničí. Na platebním příkazu bylo uvedeno číslo účtu příjemce ve formátu IBAN, avšak bez poslední číslice. Navrhovatelem zadané číslo účtu tedy neodpovídalo správnému číslu účtu příjemce vyznačenému na daňovém dokladu. Téhož dne byly prostředky odepsány z účtu navrhovatele. Dne 9. 4. 2012 byla platba ve výši 8.000 EUR vrácena. Podle SWIFTové zprávy zaslané bankou příjemce v Itálii číslo účtu neodpovídalo žádnému číslu, který tato banka vede, proto byla platba vrácena. Téhož dne, tedy 9. 4. 2012 bylo na účet navrhovatele připsáno 194.280,- Kč. Dne 30. 4. 2012 bylo na vrub účtu navrhovatele zaúčtováno 200,- Kč jako poplatek za zahraniční platební transakci.

 

Finanční arbitr dále zjistil, že při platbách zasílaných do zahraničí nebo na účet, který je veden v jiné měně, než je měna účtu plátce, dochází ke konverzi za směnný kurz deviza prodej vyhlášený institucí v den podání platebního příkazu. V případě přijetí platby v cizí měně na účet vedený v českých korunách dochází ke konverzi kurzem deviza nákup vyhlášený v den připsání prostředků na účet. 5. 4. 2012 byl kurz deviza prodej EUR/CZK 25,175 a tudíž 8.000 EUR odpovídalo 201.400,- Kč odepsaným z korunového účtu navrhovatele. V den zpětného připsání prostředků byl kurz deviza nákup EUR/CZK 24,285 a tudíž 8.000 EUR odpovídalo194.280,- Kč připsaným na korunový účet navrhovatele. Tento postup byl v souladu se smlouvou uzavřenou mezi navrhovatelem a institucí.

 

Finanční arbitr konstatoval, že důvodem neuskutečnění platební transakce bylo pochybení navrhovatele při zadání platebního příkazu. V důsledku toho došlo k vrácení platby a jejímu zpětnému převedení do českých korun za kurz sjednaný ve smlouvě s institucí. V důsledku kurzového rozdílu došlo ke ztrátě na majetku navrhovatele, za kterou si však odpovídá sám.

 

Finanční arbitr shledal oprávněným i účtovaný poplatek, neboť ten byl v souladu se smlouvou platně vyhlášen v ceníku instituce pro zahraniční platby. Instituce přitom provedla platební příkaz v souladu se zadáním, byť chybným, navrhovatele a tudíž jí na úplatu vzniklo právo. Finanční arbitr tedy návrh nálezem zamítl.

Nahoru

 

Spory ze spotřebitelských úvěrů

Finanční arbitr je oprávněn rozhodovat spory, které vznikly v příčinné souvislosti s nabízením, poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru věřitelem nebo zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru. Zda je finanční arbitr příslušný k rozhodnutí sporu záleží vždy na individuálních okolnostech případu. Níže uvedené příklady tak nemají být vyčerpávajícím či zcela jednoznačným popisem sporů v působnosti finančního arbitra, nýbrž nástrojem, který vám usnadní se v působnosti finančního arbitra zorientovat.

  

Finanční arbitr je oprávněn rozhodovat například v následujících sporech:

a) spor o poskytnutí úvěru sjednaného úvěrovou smlouvou

b) spor o platnost odstoupení od úvěrové smlouvy

c) spor o zesplatnění spotřebitelského úvěru

d) spor o správnost výše náhrady nákladů za předčasné splacení

e) spor o poplatky ze zprostředkovatelské smlouvy

f) spor o platnost smluvní pokuty

g) spor o právo na úročení úvěru ve výši diskontní sazby (po jeho uplatnění)

atd.

Nahoru

 

Spory z kolektivního investování

Finanční arbitr je oprávněn rozhodovat spory z kolektivního investování, pokud se týkají standardních fondů kolektivního investování nebo speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují prostředky od veřejnosti. Zda je finanční arbitr příslušný k rozhodnutí sporu záleží vždy na individuálních okolnostech případu. Níže uvedené příklady tak nemají být vyčerpávajícím či zcela jednoznačným popisem sporů v působnosti finančního arbitra, nýbrž nástrojem, který vám usnadní se v působnosti finančního arbitra zorientovat.

 

Finanční arbitr je oprávněn rozhodovat například v následujících sporech:

a) spor o řádné provedení pokynu k nákupu / prodeji / výměně podílového listu

b) spor o vypořádání realizovaného pokynu k nákupu / prodeji / výměně podílového listu

c) spor o hodnotu podílového listu

d) spor o poplatek účtovaný v souvislosti s nákupem / prodejem / výměnou podílového listu

e) spor o další poplatky související s investicí do podílového fondu

f) spor při plnění informačních povinností investiční společností nebo investičním fondem

atd.

 

Nahoru