Poslání a úkoly FA
Finanční arbitr – základní informace
Hlavním posláním finančního arbitra, a tedy i hlavním důvodem založení tohoto institutu, je zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování sporů mezi občany a vybranými finančními institucemi.
Kdy finanční arbitr nemůže rozhodnout?
Řízení před finančním arbitrem
Jak mohu služeb finančního arbitra využít?
Informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
Sazebník úhrad za poskytování informací
Finanční arbitr je mimosoudní orgán k řešení sporů, který bezplatně rozhoduje spory mezi zákazníky a finančními institucemi, a to výlučně na návrh zákazníka (spotřebitele). Institut finančního arbitra byl v České republice zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, a to v rámci harmonizace práva České republiky se zeměmi Evropské unie.
Od 1. 7. 2011 finančního arbitra jmenuje vláda na návrh ministra financí na funkční období 5 let. Finanční arbitr za výkon své funkce odpovídá vládě. Arbitrem a zástupcem arbitra mohou být jmenovány pouze osoby, které jsou bezúhonné, plně způsobilé k právním úkonům, mají dobrou pověst, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti.
Mgr. Monika Nedelková byla jmenována vládou do funkce finančního arbitra dne 16. 11. 2011 na základě usnesení č. 1157, a to s účinností od 16. 11. 2011.
Finančního arbitra v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho pravomoci a odpovědnosti zástupce finančního arbitra jmenovaný vládou za stejných podmínek, jako finanční arbitr. Arbitr může zástupce arbitra trvale pověřit výkonem části své rozhodovací pravomoci.
Mgr. Lukáš Vacek byl jmenován vládou do funkce zástupce finančního arbitra na základě usnesení vlády č. 965 ze dne 20.12.2012, a to s účinností od 7. 3. 2013 na období 2 let.
Další informace o finančním arbitrovi a zástupci finančního arbitra naleznete zde.
Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu. Kancelář finančního arbitra je účetní jednotkou, jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva financí. V čele Kanceláře finančního arbitra je finanční arbitr.
Kancelář finančního arbitra byla zřízena ke dni 1. 7. 2011 na základě zákona č. 180/2011 Sb.
Organizační strukturu a personální obsazení Kanceláře finančního arbitra naleznete zde.
Finanční arbitr je příslušný k rozhodování sporu, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu, mezi
a) poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb[i] – například spor zákazníka s bankou o správnost zaúčtované platby,
b) vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz - například spor týkající se tzv. elektronické peněženky,
c) věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru[ii] - například spor zákazníka s věřitelem o správnost výše poskytnutého úvěru nebo účtovaných poplatků,
d) investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti[iii] - například spor zákazníka s investiční společností o správnost účtovaných poplatků.
Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra.
Pro více informací o působnosti arbitra v jednotlivých oblastech klikněte na příslušný text pod jednotlivými písmeny výše.
Příklady sporů v působnosti finančního arbitra naleznete zde.
Kdy finanční arbitr nemůže rozhodnout?
Finanční arbitr nemůže rozhodnut zejména tehdy, nemá-li návrh na zahájení řízení veškeré náležitosti. Finanční arbitr dále nemůže rozhodnout, pokud:
a) spor nenáleží do působnosti arbitra,
b) ve věci samé již rozhodl soud nebo řízení ve věci samé bylo před soudem zahájeno,
c) spor je nebo již byl předmětem řízení před arbitrem,
d) ve věci samé již bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení nebo ve věci samé bylo rozhodčí řízení zahájeno.
Příklady sporů mimo působnost finančního arbitra naleznete zde.
Řízení před finančním arbitrem
Řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Arbitr je povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.
Arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy, proto je oprávněn vyžadovat od účastníků řízení předložení veškerých důkazů na podporu jejich tvrzení, a to včetně podání ústního vysvětlení.
Finanční arbitr ve věci rozhodne do 30 dnů ode dne zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji finanční arbitr přiměřeně prodloužit.
V řízení postupuje arbitr podle zákona o finančním arbitrovi s přiměřeným použitím správního řádu[iv].
Ve věci, tedy o předmětu sporu, finanční arbitr rozhoduje nálezem. Proti nálezu finančního arbitra lze uplatnit opravné prostředky – námitky. Nález je soudně vykonatelný a má tedy účinky srovnatelné se soudním rozhodnutím. V případě nesouhlasu s konečným rozhodnutím finančního arbitra je možné podat k obecnému soudu proti němu žalobu o přezkum rozhodnutí podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Jak mohu služeb finančního arbitra využít?
Řízení před finančním arbitrem se zahajuje pouze na návrh zákazníka (uživatele platebních služeb, držitele elektronických peněz, spotřebitele ze spotřebitelského úvěru a spotřebitele z fondu kolektivního investování). Finanční instituce není oprávněna podat návrh na zahájení řízení proti svému zákazníkovi.
Návrh na zahájení řízení lze podat písemně poštou, v elektronické podobě (e-mailem opatřeným zaručeným podpisem nebo prostřednictvím datové schránky), osobně, resp. ústně do protokolu v sídle Kanceláře finančního arbitra.
Návrh musí podle § 10 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi obsahovat:
a) označení účastníků řízení (identifikační údaje navrhovatele a finanční instituce),
b) doklad o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě (doklad o vyřízení, resp. zamítnutí reklamace),
c) úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností (uvedení, v čem navrhovatel spatřuje předmět sporu mezi ním a finanční institucí, co sporu předcházelo a jak probíhalo jeho řešení s institucí)
d) důkazní prostředky nebo označení důkazů (Důkazními prostředky jsou zejména listiny, svědecké výpovědi, znalecké posudky – tedy např. smlouva s institucí, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu. Důkazní prostředky, které má navrhovatel k dispozici, je na místě označit a připojit k návrhu jako přílohu. Ostatní důkazní prostředky, které jsou navrhovateli známy, ale nemá je k dispozici, je zapotřebí označit např. názvem, datem jejich vzniku, uvést kdo je jejich držitelem apod.),
e) označení, čeho se navrhovatel domáhá (V řízení před finančním arbitrem se lze domáhat splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva – např. náhrada škody, pokud je tato povinností strany sporu, který finanční arbitr je příslušný rozhodovat; náhradu škodu je potřeba vyčíslit.),
f) prohlášení, že navrhovatel nepodal v téže věci žalobu k soudu nebo k rozhodčímu soudu anebo rozhodci a že neuzavřel s institucí dohodu o mimosoudním vyrovnání a je si vědom závaznosti nálezu,
g) plnou moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci,
h) datum a podpis navrhovatele.
Pro účely podání návrhu doporučujeme využít aplikaci Průvodce podáním návrhu nebo formulář.
Institut finančního arbitra vznikl v České republice k 1. 1. 2003 na základě zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Jedním ze základních motivů pro zřízení institutu finančního arbitra byla snaha o harmonizaci českého právního řádu s právem Evropské unie v období před přijetím České republiky za členský stát.
Požadavek na harmonizaci českého práva s právem komunitárním vyplýval zejména z následujících dokumentech:
- čl. 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. 1. 1997, o přeshraničních převodech (zrušena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES),
- doporučení Evropské komise 98/257/ES ze dne 30. 3. 1998, o principech uplatňovaných pro osoby odpovědné za mimosoudní urovnání spotřebitelských sporů,
- doporučení Evropské komise 2001/310/ES ze dne 4. 4. 2001 o zásadách, jež se týkají mimosoudních orgánů při konsensuálním řešení spotřebitelských sporů,
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. 12. 2001 o přeshraničních platbách v eurech.
Naplnění shora popsaných požadavků a doporučení předpokládalo přijetí speciálního zákona, tedy zákona o finančním arbitrovi, ohledně mimosoudního rozhodování sporů při převodu peněz podle zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), s tím, že se spory, které vzniknou mezi převádějícími institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněžních prostředků, se mohou klienti obracet na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního právního předpisu. Stejně tak ve sporech, které vznikly mezi vydavateli a držiteli při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, se mohli držitelé začít obracet na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního právního předpisu, tedy finančního arbitra. Právo klienta obrátit se na soud tím však nebylo dotčeno.
Přijetím zákona o finančním arbitrovi byl zřízen v českém právním řádu nový specializovaný správní orgán, který je příslušný rozhodovat spory(Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.4. 2007, sp. zn. 11 Ca 116/2007, č.j. 2 Afs 176/2006 - 96.) z hlediska osobního mezi soukromými osobami, z hlediska věcného spory povahy soukromoprávní, z hlediska právní povahy spory mezi zákonem definovanými osobami, kdy rozhoduje o subjektivních soukromých právech. Z hlediska procesních prostředků jde o řízení fakultativní a návrhové, z hlediska postavení finančního arbitra se jedná o rozhodování orgánu veřejné moci (který však není součástí soudního systému České republiky), přičemž předmětem rozhodování jsou individuální práva sporných stran a výsledkem rozhodování je individuální správní akt, který je závazný a nuceně vykonatelný. V souladu s ústavním pořádkem byla ponechána možnost přezkoumání rozhodnutí finančního arbitra (nálezu, rozhodnutí o uložení pokuty) soudem.
Zcela výjimečné postavení finančního arbitra při rozhodování sporů bylo zakotveno ustanovením, že finanční arbitr je smírčím orgánem. Rozhodování sporů spotřebitelů pokud možno smírčím řízením je trend, který je v rámci zemí EU výslovně požadován.
Náklady na činnost finančního arbitra byly od počátku existence finančního arbitra hrazeny z rozpočtu České národní banky. Svoji rozhodovací činnost finanční arbitr zajišťoval pomocí dočasně přidělených zaměstnanců České národní banky, která ve svém rozpočtu vytvořila samostatnou kapitolu „Finanční arbitr“ a měla možnost kontrolovat, prostřednictvím rozpočtu a uzavřené dohody s finančním arbitrem, jeho hospodaření.
V oblasti působnosti finančního arbitra dochází postupnému k odstraňování limitů pro rozhodování sporů a rozšiřování oblastí, v nichž může finanční arbitr rozhodovat. V souvislosti s přijetím nového zákona o platebním styku č. 284/2009 Sb., který byl přijat zejména z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu, směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, byla související novelou zákona o finančním arbitrovi rozšířena pravomoc finančního arbitra v oblasti platebního styku. Od 1. 11. 2009 tak je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů mezi poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb, nebo vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz.
S účinností od 1. 7. 2011 byla zákonem č. 180/2011 Sb., kterým se mění zákon o finančním arbitrovi, rozšířena pravomoc finančního arbitra k rozhodování sporů o další oblasti finančního trhu, konkrétně o
- spory mezi věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru,
- spory mezi investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti.
Samotný zákon o finančním arbitrovi zakotvil pouze některé prvky procesního práva, ve zbytku odkazuje na přiměřené použití správního řádu. Řízení před finančním arbitrem je tak v důsledku nekomplexní procesní úpravy v zákoně o finančním arbitrovi řízením specifickým (Kadečka, S., Vlasák, M. Řízení před finančním arbitrem. Právní fórum. ASPI LIT27296CZ, 2006, č. 5, s. 162.).
Financování činnosti finančního arbitra z rozpočtu České národní banky bylo dlouhodobě předmětem opakovaných kritik ze strany Evropské komise a Evropské centrální banky pro hrubý nesoulad s komunitárním právem. Tato kritika se objevila např. v konvergenčních zprávách Evropské komise a Evropské centrální banky za období 2006-2008. Po České republice bylo požadováno změnit stávající právní úpravu a uvést ji do souladu s principem zákazu měnového financování a s požadavkem na zajištění nezávislosti národních centrálních bank.
Vedle rozšíření působnosti finančního arbitra byla s cílem odstranění vytýkaného nedostatku ve financování finančního arbitra s účinností od 1. 7. 2011 zřízena jako organizační složka státu Kancelář finančního arbitra. Kancelář finančního arbitra plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti finančního arbitra a je samostatnou účetní jednotkou, jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva financí. Finanční arbitr stojí v čele Kanceláře finančního arbitra. S účinností od 1. 7. 2011 jmenuje a odvolává finančního arbitra a jeho zástupce vláda na návrh ministra financí. Finanční arbitr za výkon své funkce odpovídá vládě. Zprávy o své činnosti a nákladech vynaložených na zajištění výkonu činnosti předkládá finanční arbitr jak vládě, tak i Poslanecké sněmovně.
Pracovní poměr a odměňování arbitra, zástupce arbitra a dalších zaměstnanců
v Kanceláři finančního arbitra se řídí zákoníkem práce (do 30. 6. 2011 určovala plat arbitrovi a jeho zástupci Poslanecká sněmovna a pracovníkům institutu finančního arbitra byla mzda stanovena podle standardů České národní banky). Ode dne 1. 7. 2011 stanovuje plat finančnímu arbitrovi a jeho zástupci vláda a zaměstnancům Kanceláře finančního arbitra stanovuje plat finanční arbitr.
Funkci finančního arbitra dosud vykonávali:
- JUDr. Ing. Otakar Schlossberger (2003 – 2008)
- Dr. Ing. František Klufa (2008 – 2011)
- Mgr. Monika Nedelková (2011)
[i] např. zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), který byl nahrazen zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů
[ii]např. zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který byl nahrazen zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
[iii] např. zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů
[iv] zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Aktuality
15.05.2013
Kancelář finančního arbitra bude mít na nadcházející 2 roky zastoupení v řídicím orgánu evropské sítě finančních ombudsmanů.
více ...
09.05.2013
Finanční arbitr a řešení sporů z pojištění a směnárenské činnosti
více ...
Chci se zeptat
Využijte možnosti zeptat se finančního arbitra na otázky spadající do jeho působnosti.
