Kompetence finančního arbitra

Kompetence finančního arbitra je definována v § 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů takto:

 § 1

Finanční arbitr je kompetentní k rozhodování sporů mezi:

a) poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb,

b) vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,

c) věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru,

d) investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu, je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“). Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra. Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.

Komenář

Do těchto oblastí spadají veškeré spory, které se týkají:

- převodů finančních prostředků, tj. například spor, kdy klient zjistil, že instituce neprovedla příkaz k úhradě  nebo spor, kdy klient složil hotovost na přepážce instituce ve prospěch jeho účtu vedeného u téže instituce, a následně zjistil, že výše uvedená částka byla připsána na jeho účet až za 14 dní a  spory, které se týkají problémů spojených s platební kartou nebo elektronickou peněženkou, tj. například spory typu, kdy byla zneužita platební karta v bankomatu nebo u obchodníka, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí;

- poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, například vyplývající z neposkytnutí předsmluvních informací nebo neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet;

- produktů kolektivního investování, například vyplývající z neposkytnutí informací o investici nebo nesprávného výpočtu hodnoty podílového listu.

Více informací naleznete v sekci Spory.